Presbyopie
|
Presbyopie je porucha způsobena fyziologickým stárnutím nitrooční čočky. Ta postupně snižuje svou plasticitu a elasticitu, zvětšuje a zhutňuje se její jádro, sklerotizují čočkové vlákna, čočce přibývá na objemu a tím dochází k pozvolnému poklesu akomodačního výkonu, který je reverzibilní. I přesto, že sklerotizace začíná už s vytvořením čočky, pozorovat ji můžeme, až když úbytek akomodace způsobí problémy při práci do blízka. Vznik presbyopie je závislý na okolní teplotě a především věku člověka, ale i na refrakčním stavu oka. V případě emetropa (bez refrakční vady) je to přibližně po čtyřicátém roce života. U hypermetropie (dalekozraké) začíná presbyopie dříve, u myopie (krátkozrakých) později nebo se v některých případech problémy nemusí objevit vůbec. Presbyopie je vlastně úbytek akomodační rezervy, takže se ji snažíme nahradit vhodnou spojnou brýlovou čočkou, aby mohl člověk pracovat na blízko s očním pohodlím. Přibližně se dá říci, že přídavek do blízka v 45 letech je 0,5 - 1 dioptrie, v 50 letech 1,5 - 2 dioptrie a za každých dalších 5 let se zvyšuje o 0,5 dioptrie. Rozdíl mezi dálkou a blízkém tak věkem dosáhne zhruba 2,5 až 3 dioptrie. Vývin presbyopie však bývá individuální. Korekce presbyopie musí být řešena individuálně. Množství akomodace se u každého člověka, ale také u každého oka může lišit. Proto, aby došlo k souhře akomodace a konvergence, je třeba předepisovat nejslabší skla, které jsou snesitelné při dobrém a pohodlném vidění. Při opravě je třeba respektovat pracovní vzdálenost, na kterou musí člověk své vidění přizpůsobit a která je v různých povoláních velmi důležitá. |





































